Když jsem se sestěhovala s Bořkem, mým prvním opravdu vážným vztahem, se kterým jsem vydržela tři a půl roku, žádnou kolaudačku jsme nedělali. Byli jsme tehdy ještě chudí studenti a veškerý peníze nám vcuclo zrcadlo, kobereček, předložka do koupelny a další ptákoviny, které do nového, pronajatého bytu potřebujete.
Zlomená ruka a nevěrný chlap
S Bořkem to bylo moc fajn, oba jsme měli rádi sport, poslouchali jsme metal, jezdili na festivaly v gládách a v kožených bundách (to se mi moc nelíbilo, ale co pro lásku neuděláte), ale také jsme se občas rádi vyfikli a vyrazili na nějakou buržoazní party. Pak Bořek dostudoval medicínu a zjistil, že si mnohem lépe rozumí s paní doktorkou z chirurgie, která mi mimochodem operovala ruku, kterou jsem si zlomila, když jsem spadla ze štaflí.Nemusela jsem nic zjišťovat, Bořek mi vše oznámil a ptal se, jestli mi to nevadí. Tak jsem řekla, že vadí a odstěhovala se. Nedávno jsem s Bořkem byla na kafi, vystřídal zbytek mladých doktorek, které v nemocnici byly a za něco stály, pak zkusil pár sester a teď by radši někoho mimo nemocniční prostředí. Smutné to osudy.
Ve vlastním taky nic
Od Bořka jsem putovala ke kamarádce, kde jsem bydlela tak dlouho, dokud se mi nepodařilo koupit byt. A tam jsem taky kolaudačku nedělala, protože byt vcucl všechny mé úspory, pak taky hypotéka a z dalších výplat jsem šetřila na sedačku.Takže teď stojím před zrcadlem a chystám se na kolaudačku po více než deseti nebo možná patnácti letech. Beru si na sebe zelené minišaty, protože jak znám Sofku, bude to zase nějaká studentská party. Kdy ta holka konečně pochopí, že by mohla začít lovit spíš ve stojatých vodách, než v dravém, hulvátském, studentském proudu?
S líčením to moc nepřeháním, vlasy do drdolu – my co jsme zrz, máme tu výhodu, že máme opravdu hustou hřívu. Takže si nemusím do culíku strkat žádné houbičky a vytvořím pěkný účes za pár minut. Když se dívám do skříně, musím se zasmát. Ten kožený křivák z dob Bořkových pořád mám. Venku už je sice trochu chladno, spíš na kabát, ale proč ne. Vezmu si ho. K tomu kozačky a hned vypadám jako královo jezdectvo.
A jde se na party
Se Sofií máme sraz o půl šesté. Moc jí to sluší. Na kolaudačku jdeme k Patrikovi, který už kupodivu není student, jenom tak trochu vypadá, protože ho akné ještě pořád nepustilo. Jinak ale vypadá docela sympaticky a Sofii se líbí. Kolik mu je, se radši ani neptám.Na kolaudačce se nás sejde asi dvanáct, přátelé z práce a z fotbalu, někteří z nich s sebou mají přítelkyně, jiní přišli sami. Byt je ale krásný. Ložnice je úzká nudlička, pracovna taky, ale obývák je obrovský, má určitě aspoň 25 metrů a ústí v sympatickou terasu. Kuchyň vypadá jako bar.
Popkorn a mobil v pivě
Od dob Youtube a Spotify je hudba na večírcích docela přijatelná. Už se nemusí neustále ladit rádio, nebo měnit cédéčka. Tady ale jede docela nudný playlist a proto jsem docela šťastná, když se majitel onoho mobilu rozhodne všem ukázat, jak vodotěsný mobil má a hodí ho do piva. Na kábl se napojí jiný Patrikův kámoš a pouští o něco lepší hudbu.Beru si mísu popkornu a koukám se před sebe, načež si ke mně přisedne jeden z čutálistů, Mirek a ptá se mě, jestli vím, jak vznikla kapela Korn. Je to natolik nechutná historka, že popkorn radši jíst přestanu. Pak si ke mně sedá Sofie, s tím, že Patrik vypadá jako její exmanžel Milan, akorát je hezčí a mladší. A prý co si o tom myslím.
Jak se pozná kompliment?
Beru si láhev vína na terasu, není to Bordeaux, ale chutná líp než krabicák, takže nad očekávání. A za mnou zase stojí Mirek. Prý jestli vím, proč se to souhvězdí, které vypadá jako dvojité véčko, jmenuje Kassiopeia. Kupodivu, ani jsem nevěděla, že se tak jmenuje. Automaticky očekávám nějakou nechutnou historiku.Kassiopeia byla prý neuvěřitelně krásná, asi tak jako já. Ale prý se holedbala, že je hezčí, než nějaká vodní nymfa, rozhněvala vládce všech moří Poseidóna a ten na ní poslal příšeru, která jí unesla dceru či co. A sice to nakonec dopadlo dobře, ale Kassiopea je prý teď schválně hlavou dolu a blízko pólu, aby se odnaučila vychloubačnosti. A pak se na mě podívá a říká, že doufá, že mě vychloubačnost netrápí, nerad by totiž, abych taky skončila na obloze hlavou dolů.
Kassiopeia utíká domů
Zatímco jsem přemýšlela nad tím, jak může nějaké souhvězdí viset hlavou dolů, zvlášť když není jisté, jestli je to dvojité w nebo m, mě Mirek najednou začal líbat. A protože jsem osobou plachou a bojácnou, lekla jsem se, až sem na sebe vylila ten bezva rudý skorokrabicák, zamumlala něco jako “musím to jít domů posolit, nebo se té skvrny už nikdy nezbavím“ a utekla jsem.Není divu, že jsem se lekla, od té doby, co mi můj poslední ex, Filip, utekl za prací do Barcelony, jsem neměla náladu ani pomyšlení na nějaké flirtovaní a na většině večírků jsem chlapy zvládla odpálkovat dřív, než na mě něco zkusili. No, tak teď jsem to nestihla. A vadilo mi to?