Na Vánoce se nás sešlo hodně, rodiče, ségra se svým přítelem a ještě pár známých z rybářského spolu mých rodičů. U nás byl Štědrý večer vždycky perfektní, nenadávala jsem na něj ani v pubertě. Naši jsou sice trochu držšgrešle, ale na štědrovečerní večeři by pozvali klidně regiment, jen ať je to pořádná veselice, žádná otrava u svíček. Nacpeme se kapry (candátem, štikou, nebo čímkoliv co naši nebo někdo z rybářského spolku zrovna uloví), rozbalíme dárky, odšpuntujeme flašky a končíme až za kuropění. Pětadvacátého většinou celý den všichni spíme a rozdýcháváme velkou oslavu.
I letos tomu tak bylo. Moji nejmilovanější pochopili, že rybařit opravdu nebudu a konečně jsem k Vánocům nedostala žádnou rybářskou výbavu, ale jen poukazy! Jak miluju poukazy, hned jak otevřou obchoďáky, nechám je padnout za vlast. Až na ten poukaz na tři měsíce do fitness centra, to si ještě rozmyslím, co s ním udělám.
Nuda mezi svátky, aneb uspořádám párty
Kvůli přesčasům mi zbylo strašně moc dovolené, tak jsem si mezi svátky udělala pohodičku a vzala si volno. Jenže potom, co jsem vyspala vánoční večírek a sedmadvacátého utratila všechny poukazy (nová kabelka, heč, nové kozačky, dvakrát heč, nesehnala jsem kabát ach jo), jsem se začala nudit.Bože, co budu celou tu dobu dělat.
Od kolaudačky u Sofčina amanta Patrika mi občas napíše Mirek, jeho kamarád, který po mě tak trochu vyjel. Po kolaudačce mi ihned napsal a asi o tři dny později mi poslal pozvánku na fotbalový zápas jejich amatérského týmu, což jsem s díky odmítla. Fotbalu nerozumím a ani s tím nehodlám začínat. Pak mě zval do kina, ale tam je tma. To by taky nebylo dobrý, čím jsem starší, tím víc mě děsí tyhlety pubertální randíčka.Dvakrát jsem ho odmítla a teď je tak trochu řada na mě. A jelikož jsem propadla mezisvátkové nudě a nevěděla co si počít, napadlo mě, že udělám párty a spojím děsivé s ještě děsivějším. Zabiju nudu a pozvu i ty čutálisty a zjistím, jestli Mirek ano či ne.
Nové šaty, tuna pomazánek a jde se na věc
Když jsem svůj nápad nadnesla Sofce, souhlasila, stejně zatím neměli s Patrikem žádné plány a nechávali to na poslední chvíli. I Patrikovi se líbil nápad, že aby nemusel volit mezi přáteli a Sofií, že můžou přijít všichni ke mně. A po půlnoci půjdeme do klubu, který je zhruba tak deset minut chůze od mého bytu. Kromě Patrika, jeho spoluhráčů a pár přítelkyň jsem pozvala ještě pár kamarádů z vejšky a několik kolegů z práce. Nakonec mi potvrdilo účast asi třináct lidí.Osmadvacátého jsem si koupila nové šaty a devětadvacátého dekoraci a jídlo. Třicátého jsem šla ráno plavat a večer začala dělat guláš. V neděli ráno přišla Sofka, nachystaly jsme spolu tuny pomazánek, pár sladkých dezertů a hlavně nachladily dostatek alkoholu.
V sedm se začali všichni scházet. Jsem nervózní člověk, hrozně nervózní člověk a nemám ráda lidi ve svém bytě. Ale říká se, člověk má proti své pohodlnosti bojovat. Takže jsem vítala hosty, rozdávala welcome drinky a porce guláše. Večírek se rozjel a bylo to docela prima.
Střepy přináší štěstí. Doopravdy?
S Mirkem jsem se letmo přivítala a než jsme si stačili trochu popovídat, už hrál se zbytkem čutálistů poker. Já a dámy jsme mezitím vedly diskuzi na úrovni a pouštěly si devadesátá léta, se slovy „to byly časy“.Když kluci dohráli poker a sedli si k nám, Sofka se nabídla, že bude chvíli ostřížím zrakem hlídat prázdné skleničky mých hostů a já se začala s Mirkem bavit o počasí. Najednou se ozvala rána a začalo se tříštit sklo. Zaječela jsem, vběhla do kuchyně a na zemi našla dlažební kostku. Někdo mi záměrně vysklil kuchyňské okno.
Mirek s Patrikem vyběhli ven, ty výtržníky chytit, ale nepodařilo se. Takže nezbylo než zavolat policii, sepsat to a doufat, že pojišťovna něco přidá. Když se mě policista ptal, jestli nemám nějaké nepřátele, šla jsem do kolen. Nakonec jsme se ale nějak domluvili, sepsali to. Než si vše nafotil a než jsem uklidila postatentátní svinčík, bylo skoro 11 hodin. Se Sofií jsme začaly chystat koktejly.
Novoroční přípitek a monokl
Sice jsem měla nachystaný i sekt, ale chtěla jsem, aby byl začátek letošního roku něčím ozvláštněný, tak jsme spolu se Sofkou připravily pro každého banánové daiquiri, můj tajný recept, který si každý zamiluje. Odpočítali jsme půlnoc, symbolicky odbouchli šampáňo, které si ale dal málokdo, většina si ťukla s mým (doufám) legendárním koktejlem, který měl deštníček i třešničku a vypadal (doufám) naprosto skvěle.Popíjeli jsme daiquiri, koukali na ohňostroj, dámy měly prskavky, chlapi římské svíce. Čutálista Tomáš měl s sebou pyrotechniku asi za dva tisíce, takže bylo doopravdy na co koukat, měl spoustu světlic, dělobuchů, vosiček a podobných legrácek, takže jsme se skvěle bavili. Až do chvíle, kdy nechal odpalovat svou přítelkyni Julinu. Ta podpálila petardu, lekla se a odhodila ji asi tak metr ode mě. Po výbuchu od petardy vyletěl kousek těla, který mě švihnul do levé tváře. I když už jsem dospělá a statečná, po pár sekundách jsem ucítila, že mi po tváři tečou slzy.
Jak na Nový, tak….?
Vrátili jsme se do bytu, Sofka všem rozdala kousek svého novoročního koláče, který má tak dobrý krém, že ho miluji i já, která krémy nenávidí a zatímco všichni spokojeně mlaskali, já jsem si ledovala tvář a kousek dortu, který přede mnou stál, jsem solila proudem slz.Mirek si vedle mě galantně sedl, že mi ten mražený hrášek na tváři podrží, abych si mohla v klidu sníst ten novoroční dort. Neměla jsem na něj sice ani pomyšlení, ale říká se, že cukr léčí, tak jsem to zkusila.
Tak takhle začal můj rok 2018. Mám v kuchyni vysklené okno, oteklou tvář, která se začíná vybarvovat do žlutofialové, a tím leknutím jsem si zpotila šaty. To se musí nějak napravit, protože tahle párty, přeci musí být nezapomenutelná. Osušila jsem slzy, nahodila úsměv, kopla jsem do sebe panáka a navrhla přesun do klubu.