27. 10. 2017

Jak jsem si kupovala spodní prádlo

Snad každá žena v období dospívání určitě někdy slyšela od maminky, že spodní prádlo musí být hezké, i když není vidět, protože, co kdyby vás třeba srazil autobus a dostaly byste se do nemocnice, kde by vás zrovna ošetřoval lékař, ne nepodobný Seanu Connerymu v dobách Jamese Bonda. Doba je naštěstí jiná a s tím, abyste mohly ukázat prádlo, nemusíte čekat na nešťastnou křižovatku.

Zbožňuju spodní prádlo odjakživa. Podprsenky jsem začala nakupovat daleko dřív, než jsem je potřebovala, i když ze začátku jenom sportovní. Docela mě bavila tahle povídačka s autobusem, poněvadž jsem měla aspoň výmluvu, proč si na ty své lentilky pod kobercem vůbec něco chci kupovat.

Dotáhla jsem to až k Victoria´s Secret

K patnáctinám jsem mámu dotáhla do obchodu s luxusním prádlem, aby mi koupila super tyrkysovou push-upku s krajkovými kalhotkami a pak, po nějakém čase lopotění se na nudných brigádách v kostýmku recepční, jsem investovala do prádla Victoria´s Secret.

A takové skvosty prostě nechcete schovávat. Proto mi vždycky vykukovala barevná ramínka, zapínání, prostě něco a vůbec jsem nechápala ty odporné rádoby neviditelné plasťáky. Bylo mi celkem fuk, že mě takový blbečci jako Karel s Tomášem na střední chytali za zapínání a stříleli. Kdyby jen věděli, jaký je cenový rozdíl mezi prakem a podprsenkou Victoria´s Secret!

Nicméně nákup podprsenek a prádla se stal mou oblíbenou kratochvílí. Moje rodina si ze mě hodně utahuje, protože jim přijde padlé na hlavu utratit dva tisíce za podprsenku, že jsem buržoust a tak. Nejsem. A abyste věděli, zvládnu nakoupit i v H&M nebo v Tezenisu.

A to je výzva

Jdu do H& M. Nemám ten obchod moc ráda, protože věci odtamtud nosí všichni a vždycky z toho obchodu vychází zvláštní lidi. Párkrát jsem si tam něco koupila, ale to jen v případě, že byl obchod z nějakého důvodu poloprázdný, třeba v době oběda.

Vím, že tady si moje oblíbený push-up v jasných barvách, s kraječkou a dalšíma ozdůbkama nekoupím. Tady je to plný braletek, takových těch zvláštních krajkových, nevyztužených, průhledných podprsenek, které jsou teď hodně cool. Nevím teda proč, protože těm vyvinutějším kozí plácek rozhodně neuhlídají a tím méně vyvinutým zase příliš nelichotí.

Zmatek a nával

Tlačí se kolem mě řada holčiček, probírají se prádlem a koukají jenom po cenovkách. Asi hledají poslední zlevněné kusy. Beru do ruky malinovou braletku a k ní vybírám ještě podobnou, v modré a černé barvě. K tomu najdu ještě odpovídající spodní díl a je hotovo.

Když se ale otočím a za sebou spatřím frontu na kabinku, spadne mi čelist. Co tady všichni ti lidé dělají? Do toho slyším nějakou slečnu, jak halasí, ať ji pustí, že je těhotná a radši zamířím rovnou k pokladně. Tohle nemá cenu.

Prodavačka mě děsí

„Šla jste na jisto, že?“ Dívá se na mě prodavačka. „Co prosím?“ Leknu se já. „Většina dam si podprsenky zkouší, než si je koupí, ale vy jste už asi měla vybráno z minula, že jste si ani nešla zkoušet, že?" „Mám už asi tak dvacet let stejnou velikost, takže nezkouším,“ usměju se na prodavačku, zaplatím a vypadnu. Ach bože. Há emko je stres, ať si říká, kdo chce, co chce.

Doma si to všechno poctivě zkouším. Jsou to hezké kousky, moc se mi líbí, docela mi i sluší, ale opravdu mi to moc nelichotí. Ale ta malinová má fakt skvělou barvu, takže si ji asi občas vezmu. A pokud mě srazí autobus? Já teda doufám, že pokud k tomu dojde, že se mě bude onen lékař snažit zachránit a ne očumovat jestli mám sexy spodní prádlo.

Žádné komentáře:

Okomentovat