Včera to bylo děsné. Můj tým měl návštěvu z naší hlavní pobočky v USA a já, jakožto tým leader jsem musela nachystat prezentaci, shrnout výsledky našeho týmu a takové ty ptákoviny. Nestydím se mluvit na veřejnosti, ve finále si to strašně užívám. Když před vámi stojí super seriózní člověk v obleku za desítky tisíc a za ním já, obyčejná holka, která si hraje na odborníka, je to prostě úsměvné. A generální ředitel zeměkoule vás pozorně poslouchá, pokyvuje a nakonec vám poděkuje, i když třeba řeknete, že společnost prodělává, ale máte na patře nový kávovar, takže se možná zvýší aktivita pracovníků.
Jenže nesnáším ten čas předtím
Prezentaci jsem si nachystala už o víkendu. Čísla tabulky, grafy, prostě přesně to, čemu nikdo nebude rozumět, ale každý na to bude přikyvovat. Nahrála jsem si ji na flešku, na domácí počítač, na firemní počítač i na zálohu – kdyby náhodou padaly trakaře.Ráno jsem vstávala v pět, po celonočním převalování. A najednou mě začalo svědit na rtu. Ejhle, opar, moje stresová klasika. Hned jsem ho zalepila náplastí, i když se ho tím nezbavím, aspoň nestihne tak rychle vyrašit a na prezentaci budu vypadat normálně. Přes náplast dám několik vrstev mé oblíbené jasně rudé Rimmel rtěnky, kterou navrhovala topmodelka Kate Moss. Nesmyje se, nedá se sníst, neopatlá zuby, jednoduše geniální. Kate Moss má zkrátka skvělé nápady, když zrovna jede na kokainu.
Venušina koruna, Neptunův trojzubec
Rty jsem sice vyřešila, ale na mém těle je další problém. Když jsem nervózní, škrábu se na čele, v místech, kde začínají vlasy. A pak se mi tam udělá něco, čemuž pracovně říkám Venušina koruna, protože řádka jebáků úctihodně konkuruje syfilitické Coroně Veneris. A bohužel v tomto místě se to hodně blbě zamejkapovává.Do třetice všeho dobrého, včera jsem večeřela v pololeže u seriálu na gauči a vychrstla jsem na sebe horkou dýňovou polívku. Na krku mám spáleninu, která může vzdáleně připomínat cucflek. Takže se musím hodně slušně obléct, abych nevypadala jako coura.
Beru si proto na sebe šedé kalhoty, šedé sako a bílou krémovou halenku. Kostýmek mi sice pěkně padne, ale vypadám v něm dost přísně, urputně, schopně, ale vůbec ne sexy. Takže se to na prezentaci hodí.
Proč být ještě nervóznější? Protože Steve
Když přijíždím do práce, už zdálky vidím sekretářku, jak nervózně klape jehlama, chystá šálky s kávou a občerstvení. Má v hlavě trochu vymeteno, ale myslím, že svou pozici plní dobře. Doufám, že koupí ty stejné ořechové rohlíčky jako minule.Když otevřu dveře zasedačky, sedí proti mně Steve. A to je velké překvapení, očekávala jsem našeho generálního ředitele, Jonathana, sexy chlapíka před padesátkou, u kterého bych mohla špatná čísla zachránit třeba prsama. Jenže Steve, jeho zástupce, se o prsa moc nezajímá, protože kope za jiný tým. Jeho drahá polovička se jmenuje Jordan a pracuje jako módní návrhář a designér pro nějakou italskou značku.
Vichy patří k prezentaci
Pozdravím se s ním, spustím prezentaci a v tu chvíli mi patří celý svět, protože jestli je Steve šéf zeměkoule, tak já jsem nyní šéfkou celého vesmíru. Sebevědomě chrlím jedno číslo za druhým, párkrát se přeřeknu, ale dělám, jakože nic. V průběhu prezentace mi vypadne tak důležité slovíčko, jako jsou náklady.Pořádně se zpotím, ještě, že mám make-up od Vichy. Sice názvem evokuje fašismus, ale aspoň se to nerozteče. Vzpomenu si sice asi za 20 sekund, ale mám pocit, že Steve už se začíná tvářit nabubřele. Nakonec mi položí jen asi dvě otázky, slovo si vezme náš český šéf a po něm bude mluvit ještě Monika, tým leaderka z jiného týmu. Já už neposlouchám. Koukám na Steva, protože má udělanou manikúru. A celkem pěkně, vypadá to, že má nehty buď jen naleštěné, nebo na nich má jen lehký nude odstín. To radši abych skryla svůj lehce obouchaný šelak do kapes, které stejně nemám…
Na oběd a pak chcípnout
Po závěrečné diskuzi jdeme všichni na oběd do restaurace, kde stojí jídlo tři stovky. Platí firma, šéf nám k tomu objedná vermut, což se mi nezdá, že se k obědu úplně hodí, ale asi chce Steva opít, aby dal pokoj. Vypraví, že Jonathan je zrovna v Litvě na nějaké konferenci, proto přijel místo něj. A že je rád, že nám všechno funguje a klape.Pak si vykládáme o dovolených, nuda. Byly jsme se Sofkou v Barceloně, takže když začnu mluvit o nakupování, na Steva to docela platí. Do toho začne Monika vykládat, jak jeli s přáteli Balkán, nachodili sto kilometrů pěšky… A zdá se mi, že Steva balí. Chuděra, asi jí nikdo neřekl, že Steve má jiné preference a já se za ní teď trochu stydím. Moc toho nesním, protože mě bolí ret a jsem ráda, když celá situace končí.
Žádné komentáře:
Okomentovat