Rok 2018 sice začal
trošku zvláštně, monoklem, rozbitým oknem a skvělou pařbou, ale jinak mám
pocit, že letošní rok bude fajn. I když jsem skoro měsíc po pařbě proležela
doma se zápalem plic a ještě nyní mám bez make-upu popelavě bledý obličej, mám
pozitivní předtuchy. A proto jsem kývla i na dámskou jízdu, kterou u mě chtěla
pořádat Sofka.
Její známou opustil
manžel tři měsíce po svatbě a vykládala o tom od rána do večera. A Sofie už to
nehodlala dál poslouchat a rozhodla se, že zkusí léčbu Evženkou. Vzhledem
k tomu, že mám zvláštní dar, naprosto vypnout a klidně dvě hodiny
nevnímat, když na mě někdo mluví,
rozhodla se, že onu nešťastnici Moniku, vezme ke mně na dýchánek – občas
si Sofkou děláme takovou malou kuchařskou show, to se jí bude líbit.
Víno to jistí, jedeme na vlně Bordeaux
Pár dnů před večeří jsme
se Sofkou vytáhly náš Moudrý kloubouk a pustily se do losovačky. Hlavní
chod padnul na Moniku, na mě dezert a na Sofku předkrm. Měla jsem radost,
protože dezerty dělám nejradši. A taky jsem zvědavá na tu Moniku, viděly jsme
se jen párkrát, ale nosí dlouhé špičaté nehty ve tvaru stiletto, tak se těším
na to, až s tím bude neobratně vařit a já se jí budu nenápadně smát.
Nakoupila jsem tři láhve
mého oblíbeného červeného Bordeaux, u kterého je mi srdečně jedno, jaký je to
ročník, jestli je ze severního nebo z jižního svahu, výběr z bobulí,
nebo pozdní sběr, ten název pěkně zní, barvu to má hezky červenou a chutná to
dobře. A nenechte se zmást. Ve sklípku (malé špajzce v kuchyni) mám ještě
dost flašek. Jsem připravená i na nukleární válku.
Ach, ty moje milované banány!
Potom, co holky přišly a
nalily jsme si pořádnou lampu vína, pustily jsme se do přípravy, každá svého
pokrmu. Naplánovala jsem si, že připravím banánové cookies, protože miluju
banány a taky miluju cookies.
Popadla jsem 2 větší
banány, přidala hrnek ovesných vloček a pořádnou nálož vlašských ořechů a
rozinek. Rozinky teda sice nemám moc ráda, ale v cookies chutnají dobře.
Potom jsem do misky nasypala půl lžičky vanilkového extraktu, 1 lžičku mleté
skořice a potom vše smíchala.
Hloupý Tonda a jelení ragú
Zatímco jsem ze směsi
modelovala placičky, Monika vysvětlovala, že spolu s Tondou byli patnáct
let spolu a on se pořád ne a ne vymáčknout. A když jí loni na dovolené na
Džerbě požádala o ruku, málem jí klepla pepka, jak byla šťastná. Svatba stála
skoro dvě stě táců, protože mají oba hodně příbuzných, spoustu kamarádů,
známých a taky museli recipročně pozvat všechny, co už na svatbu pozvali je.
Tahle velká sláva skončila po pár měsících tím, že Tonda položil prstýnek na
stůl, řekl, že si takhle manželství nepředstavoval, že už jí nemiluje a odešel.
Monika pro nás připravila
jelení ragú s lesními plody, ale protože příprava trvá dlouho, nachystala
ho už doma a jejím úkolem ho bylo tady jen přihřát. Takže měla spoustu času
šermovat se skleničkou a vykládat u toho. V duchu jsem si říkala, že ten
Tonda byl blbej jak tágo, když si myslel, že po patnácti letech vztahu svatba
něco změní. Pak jsem si uvědomila, že jsem si to neříkala jen v duchu.
Monice začaly téct slzy,
ale pak si je utřela se slovy, že mám pravdu, že Tonda je kretén a že jí
zostudil před sto dvaceti lidmi, kteří jim byli na svatbě a všemi dalšími, co
se o tom doslechli.
A stornovat se to nedá?
„No a budeš jim vracet ty svatební dary? A prsten necháš roztavit?“
zeptala se Sofie, která už v sobě měla druhou skleničku na lačno. Monika
se skrz slzy jen zasmála a řekla, že to po ní nikdo výslovně nechtěl, ale
využila to k tomu, aby vrátila dary, o které stejně neměla zájem. Tak jako
odšťavňovač, který už doma má, nebo vysavač, který z nějakého důvodu není
bezdrátový.
Já jsem zatím vyskládala
nachystané cookies na plech a dala je do trouby, předehřáté na 180° stupňů. Sofka se statečně prala
s uzeným lososem, který nakrájela na kostičky, smíchala ho
s guacamole a dalšími podivnými ingrediencemi a zabalila do listového
těsta. Je ten typ holky, která vaří tím způsobem, že popadne prvních pár
ingrediencí, které jí padnou do oka a pak je spolu smíchá.
Monika svým stilettem
rozčileně bubnovala do mé krásné kuchyňské linky a tvářila se na mě zakaboněně,
když jsem se jí zeptala, jestli jde svatba stornovat. „Nejde stornovat. Ale kdyby to šlo, tak bych to udělala. A stornovala
bych i celých těch patnáct let, co jsme byli spolu. Možná bych dneska chodila
s Koubou, kterej mě naháněl, a byla by ze mě paní radová. Kouba totiž teď
pracuje na ministerstvu zahraničí,“ křičela.
Ožužlaná tkanička a další nechuťárny
Sofčina roláda už trochu
zchladla, tak jsme se posadily ke stolu a pustily se do předkrmu. Kupodivu to nevypadalo špatně. Sotva jsem
otevřela pusu, abych se jí zeptala na Patrika, Monika nám začala vykládat o své
svatební cestě na Bali, jaká to byla škoda peněz a že by si radši nechala
provrtat koleno, než znova za takovou blbost utrácet. Potom se zvedla a
naservírovala nám jelení ragú.
Bylo výborné, jen škoda,
že nám ho kazila tím vyprávěním o Tondových zlozvycích. On si fakt někdo žužlá
tkaničky od mikiny? A potom, co se ráno učeše, ještě pět minut předstírá, že
hraje na hřeben. Cestou ze záchodu říká „Tak to bychom měli“. A po sexu…ale to
už sem radši ani nebudu psát.
Po hlavním chodu jsme si
dávaly na balkóně doutník, který mi přivezla kolegyně Pepina z Nikaraguy,
protože jsem jí ochotně zastupovala v době, kdy by si normálně dovolenou
nemohla vzít. Užívala jsem si, že mohu kouř vtahovat do úst a občas jsem si omylem
šlukla do plic, což skončilo pořádným záchvatem kašle. Díky tomu jsem moc
neslyšela, co Monika říká. Ale jelikož už jsme dopíjeli třetí flašku, bylo to
spíš úpění.
A konečně můj um
Uvařila jsem všem kávu a položila
na stůl svou banánovou chloubu. Monika na to řekla, že Tonda byl na banány
alergický a že by mu ráda jeden strčila do chřtánu. Ona existuje i alergie na
banány? Hned jsem si začala Moniku představovat, jak Tondovi cpe cookies do
krku, stejně jako když se krmí husy a musela jsem se pěkně od plic zasmát. Pak
jsem se zase hrozně rozkašlala, takže to vypadalo, že mám hysterický záchvat
smíchu.
Když jsem otevírala čtvrtou flašku…
… tak jsem dostala chuť
Tondovi zavolat a říct mu, že je diletant a říct Monice, že je ufňukaná nána.
Pak jsem si uvědomila, že jsem to opět doopravdy řekla. Sakra.
O to víc mě udivilo, když
mi ta nešťastnice přitakala a řekla, že ji mrzí, že s tím takhle všechny
otravuje. A potom jsme dorazily čtvrtou flašku, a šťastně spolu všechny fňukaly
až do rána. Moje super cookies mi teda nikdo nepochválil, ani neokomentoval,
ale jsou boží, tak je zkuste aspoň vy. Tady je malá rekapitulace a dobrou chuť.
Ingredience
Základ
- 2 větší zralé banány
- 1 hrnek ovesných vloček
Volitelné:
- vlašské ořechy
- hrozinky
- 1/2 lžičky vanilkového extraktu
- 1 lžičku mleté skořice
Rozmačkáme banány, přidáme ovesné vločky a podle chuti ořechy, hrozinky, vanilkový extrakt a mletou skořici. Sypké části musí být vždy do jednoho hrnku. Přidáme-li více ořechů = ubereme vloček apod. Na plech a pečicí papír vytvarujeme placičky a pečeme zhruba 15-20 minut na 180°C
Žádné komentáře:
Okomentovat