Jak jsem se léčila avokádovou pomazánkou

Asi každý zná ty dny, kdy chce být úplně sám, s nikým se nebavit… A mě se to stává často a nejhorší to je, když začíná jaro. Na jaře nesnáším svou účetnicko-finanční práci, kterou normálně zbožňuji, protože miluji čísla. Na jaře totiž začne být venku hezky a já mám z kanceláře krásný výhled do parku. Takže musím zatáhnout žaluzii, protože jinak nekoukám do počítače, ale do parku a tiše vzdychám a závidím těm lidem, co se sedí u umělého jezírka a jedí sendviče, nebo kouří jointy. Jsou zkrátka venku a já jsem vevnitř.


Na jaře mě štve i to, že jsou nesnesitelný všechny moje kamarádky. Teda, ne že bych jich měla tolik, kromě Sofie jsou všechny ostatní spíš známé, než kamarádky, ale i tak mi pijí krev. Dokonce jsem si i přeobjednala cvičení, abych se s nimi nemusela bavit. Takže zatímco dělám, jakože jsem líná, chodím na ranní lekce a nikdo o tom neví. A taky se mi nechce chodit nakupovat, nebaví mě číst si, ani koukat na filmy a takhle bych mohla pokračovat. Zkrátka jarní smuténka. Známe? Známe všichni, takže s tím nebudu otravovat, ale řeknu vám, jakou jsem zkusila léčbu.

Vouchery, co s nimi?

Na co si pořád šetřím ty přesčasy, dovolené a sick days? Rozhodla jsem se, že nebudu škudla a vzala jsem si na středu náhradní volno. Vytáhla jsem z nočního stolku desky s vouchery, které jsem v poslední době dostala od přátel.

Poukázka do sauny, poukázka na pivní lázně, tatarák pro čtyři, romantický víkend ve dvou…. No mám toho hodně a většina z voucherů už brzy projde. Proč mi to vůbec ty lidi dávají? Stejně to akorát hodím do desek, dokud to neprojde.

Nakonec jsem zavřela oči a z hromádky vylosovala jeden voucher, poukaz do solné jeskyně a ihned se tam objednala. Zbytek jsem si nafotila, romantický víkend ve dvou jsem hned poslala Sofce – romantická je na něm jenom vířivka se šampaňským, to můžu podstoupit i s kamarádkou, i když bůhví, jak se tam na nás budou tvářit.

Protismuténková středa aneb sůl už nikdy

Ve středu ráno jsem vyspávala a k snídani, teda skoro k obědu, jsem si udělala míchaný vajíčka, hezky na sádle, tak jak nikomu jinému nechutnají. Ale já jsem na nich vyrostla, tak co. Potom jsem si v bazénu uplavala kilometr. Vylezla jsem úplně rozbolavělá, se zarudlýma očima. Plavat chodím tak jednou za rok a podle toho to taky vypadá.

Solná jeskyně byla hrůza! Budu tam sedět sama, dýchat čerstvý vzduch a číst si nějaký ženský časopis, který jsem si před chvílí koupila v trafice, protože byl plný módy … Tato krásná představa se ihned rozplynula jako mračna v červnu. Kapacita byla osm lidí a kromě mě tam byly ještě dvě maminky, dohromady s pěti dětmi.

Peroxid versus Ježek

„A Vojtíška zase zlobí průdušky. Antibiotika má chudák letos už potřetí,“ vysvětluje peroxidová maminka druhé mamince, která má vlasy na ježka. „ No, jasný vždyť naše Samanta, ta stoná každou chvíli, ale tady se ty bacily nasajou do tý soli, to je paráda prostě.“ odpovídá Ježkovka

„ No hele, a když to nasává ta sůl, nemůžou se ostatní děcka nakazit? Jakože to pak taky dejchaj“ mrkne Peroxidka na další, asi své ratolesti a já jdu do kolen. No jestli si odsud po zápalu plic donesu ještě nemocný průdušky, tak to mě klepne pepka.“

„Ale prosímtě, tady to pořád denzifikujou, tou UV lampou,“ směje se Ježkovka a hladí Samantu po hlavě. „Budou, jak rybičky uvidíš.“

Neudržím se a vybuchnu smíchy. Mám sto chutí zeptat se, co si paní pod pojmem „denzifikovat“ představuje, ale bojím se, že bychom zabředly do nepříjemné situace. Otočí se na mě tázavým pohledem a ptá se, kde mám děti a proč jsem je nevzala s sebou. Odpovím, že mají taky nemocné průdušky a že jsou v nemocnici a radši odtamtud odejdu. Ach jo, proč jsem radši neřekla, že jsem bezdětná, stejně jako Renée Zellweger, ta slavná Bridget Jones.

A co nakonec překoná smuténku? Avokádo!

Přijdu domů pěkně utrápená. Zaplavala jsem si pěkně, ale mám rudé oči. A po té nechutné solné jeskyni jsem se strašně dlouho sprchovala, abych ze sebe smyla ty domnělé bacily. A teď jsem vysušená jak citrón.

A pak mě napadl spásný nápad. My o Bridget Jones, tak si udělám Bridget večer. Ve špajzu jsem našla celý sáček nachos a k tomu jsem si udělala avokádovou pomazánku. Dělám ji jednoduše, jen rozmačkám avokádo vidličkou, zakápnu ho citrónem a olivovým olejem a je to! Lepší než guacamole! Pak už stačilo jen otevřít láhev Bordeaux, zapnout film a pojídat k tomu nachos se salsou. A cítila jsem se skvěle.

Plyne z toho jedno ponaučení. Když se chcete zbavit jarní smuténky, nedělejte žádný rádoby ušlechtilý wellness program a k té televizi si s vínem a nachos sedněte rovnou. Ušetříte si čas i starosti o své zdraví.

TIP: Avokádová pomazánka je skvělá třeba na snídani s volským okem. Jen bych ji teda snídala než si půjdete vyčistit zuby.